A pokud máte fakt málo místa, klik-klik mechanismus je váš nejlepší kamarád. Tento typ pohovky má opěrák, který se překlopí do roviny, a najednou máte lůžko. Žádné vyndávání dílů, žádné hledání polštářů. Funguje to jako kouzlo. Můj kousek je potažený béžovou hebkou látkou, která ladí s bílými stěnami. Líbí se mi, že přes den vypadá jako normální sedačka a nikdo nepozná, že se v noci mění v postel. Jediný háček je, že klik-klik mechanismus vyžaduje přesné dotažení šroubů při montáži. Když jsem to podcenila, po půl roce začal drhnout. Stálo mě to hodinu práce s imbusovým klíčem a pár kleteb, ale od té doby funguje bezchybně. Studio apartment design potřebuje detaily, na které se nesmí zapomí
A teď k tomu jídelnímu stolu. Mnoho lidí dělá tu chybu, že ho koupí jako izolovaný kus a pak řeší, že se k němu nevejdou židle. Zkuste naopak stůl umístit tak, aby jedna jeho strana těsně přiléhala k rozkládací pohovce. Když není hostina, sedíte na pohovce u stolu jako u konferenčního stolku. Když přijde večeře pro šest, vysunete stůl doprostřed místnosti a pohovka slouží jako lavice. Tento trik šetří metry a zároveň vytváří přirozený přechod mezi jídelní a obývací zónou. Naše rodina takhle funguje už tři roky a stůl nikdy nezůstává prázd
A pak přišla na řadu postel pro hosty – tentokrát jako plnohodnotná součást obýváku. Pořídila jsem si pohovku s výsuvným šuplíkem, kterou znáte jako pull-out sofa. V běžném režimu je to normální gauč na sezení, ale když zatáhnete za madlo, vyjede podvozek s pevnou pěnovou matrací. Já mám model s pěnovou matrací o výšce 16 centimetrů na laťkovém roštu. To není žádná tenká karimatka, to je skutečné lůžko. Spánek na ní je srovnatelný s normální postelí, protože pěna kopíruje tělo a laťkový rošt zajišťuje prodyšn
Sofistikovanější řešení pro ty, kdo chtějí opravdu oddělit denní a noční zónu, je sofa bed. Nenechte se zmást názvem - ne každá sedačka se dá kvalitně rozložit. Zkoušela jsem jich několik a u té, co mám teď, oceňuji hlavně to, že její mechanismus nevyžaduje odklízení polštářů ani složité páčení. Stáhnete za poutko a během pěti vteřin je z dvoumístné pohovky lehátko. Jenom pozor na kvalitu pěny. Levná varianta vás po měsíci probudí s bolestí zad. Já sáhla po variantě se šestnácticentimetrovou pěnovou matrací na laťkovém roštu. Je to znát. Přes noc se mi neproleží boky a ráno vstávám bez toho, abych se musela protahovat jako kočka po celodenním spánku. Studio apartment design často selhává právě na tom, že lidé podcení, kolik času v posteli opravdu trá
Často se mě přátelé ptají, jak to dělám, že mám v garsonce místo pro všechny. Odpověď je jednoduchá - každý centimetr musí mít svůj důvod. Pod oknem mám úzkou lavici s odkládací plochou, která slouží jako další sedadlo, když je návštěv hodně. Nad ní visí zrcadlo, které odráží světlo a místnost opticky zdvojnásobuje. Kuchyňský stůl mám skládací, po obědě ho zvednu ke zdi a vznikne místo na cvičení nebo na rozložení pohovky. A věšáky nepodceňujte - místo klasické skříně mám otevřenou tyč na šaty, která zabírá minimum místa a zároveň slouží jako dekorace. Kabáty a bundy jsou hezky srovnané podle barev a byt působí vzduš
Seděla jsem na kraji postele s mobilem v ruce a nervózně pokukovala po hodinách. Za hodinu mi měla přijet kamarádka na víkend a já zrovna přišla na to, že moje úložné prostory jsou v katastrofálním stavu. Deka pod postelí? Zaparkovaná pod těžkým kufrem. Polštáře navíc? Nacpané v igelitce na dně skříně. A celý ten chaos jsem měla zakrýt jen přehozem. Tehdy mi došlo, že pokud chci doma skutečně útulný interiér, musím přestat řešit věci stylem „někam to strčím". Potřebovala jsem systém, který bude fungovat, aniž by se byt proměnil v skladiš
Ráda bych ještě zmínila, jak důležité je sladění podlahy a barvy stěn. Měla jsem jednou byt s tmavým dubovým parketem, který byl sice krásný, ale v kombinaci s bílými stěnami působil jako divadelní scéna. Každý prach, každá skvrna byla okamžitě vidět. Při stěhování do současného bytu jsem zvolila světlý jasan a k němu teplý odstín ecru. Interior colors musí reagovat na podlahu, ne ji ignorovat. Pokud máte studenou dlažbu nebo laminát s šedým nádechem, pusťte se do tónů, které obsahují trochu šedi i na stěnách, třeba do šalvějové zelené nebo levandulové. Naopak k teplé dřevěné podlaze se hodí barvy s nádechem žluté, okrové nebo meruňkové. Osvědčilo se mi také natřít soklové lišty stejnou barvou jako stěny, čímž místnost opticky sjednotíte. Zkuste to, je to malý trik, který dělá velký rozd